Dobroty ze Sisters´ Café vyhrávají soutěže. Na začátku nápadu exkluzivní vesnické cukrárny moc lidí nevěřilo

Asi málokdo ještě jejich dorty a zákusky neochutnal. Dobroty z ostrovačického Sisters´ Café&Bistro jsou pojmem, uhranuly třeba herce, gurmána a foodbloggera Lukáše Hejlíka a před pár týdny kralovaly na brněnském sladkém festivalu Sweetpark. Za podnikem stojí dvě dámy, sestry – Andrea Sítařová a Renata Kořínková. Cukrářkami nejsou ani jedna, dle svých diplomů by jedna měla pracovat v cestovním ruchu, druhá rovnat kosti a svaly jako fyzioterapeutka. „Hodně lidí se nám smálo, že není možné se na vesnici udržet s tímto typem podniku. Rodina nás podporovala, ale v hloubi duše z toho asi nadšená nebyla. Ale jen díky nim jsme teď tady a odpovídáme na vaše otázky,“ poznamenává za obě Renata Kořínková.

Před pár týdny jste si z brněnského Sweetparku dovezly ocenění. S čím jste se do klání pustily?

Milujeme adrenalin a lákají nás výzvy, takže, když jsme se dozvěděly, že máme upéct 800 kusů dezertů, tak jsme neváhaly.

Úspěšných soutěží už za sebou máte víc, že?

Myslím, že soutěž jako taková byla tato první. Dříve jsme se účastnily různých farmářských trhů a také obřího festivalu sladkostí v Brně v roce 2018. Tam jsme zaznamenaly velký úspěch nejen s dezerty, ale také s výzdobou našeho stánku, který upoutal spoustu zákazníků.

Vašim úspěchem je ale zejména zájem lidí, kteří k vám jezdí, objednávají si vaše dorty a zákusky. Objevil vás třeba i Lukáš Hejlík a jste jako jedni z mála z okolních podniků v jeho známé Gastromapě. K tomu všemu ale byla cesta určitě dlouhá. Popíšete ten prvotní nápad, moment, kdy jste si řekly – jo, to je ono, to chceme dělat?

Celé roky jsme pomáhaly rodičům v podnikání v oboru gastra a služeb. Když nám v roce 2016 oznámili, že končí a chtějí celý areál pronajmout, bylo nám to líto, a tak jsme opustily zaměstnání a s vervou se pustily do neznáma podnikání. Jediné, co jsme věděly, bylo, že nechceme mít restauraci či hospodu. Kavárna nám byla blíž. To jsme ovšem netušily, že od provozu restaurace se to moc neliší. Chtěly jsme vytvořit místo, kam se budou lidé rádi vracet a nabídneme jim jiné věci, než najdou v okolí.

Ani jedna nejste cukrářkou. Čím byste se podle škol měly živit?

Ano, to je pravda. Sestra vystudovala cestovní ruch a já jsem fyzioterapeut.

Jaká byla reakce vašeho okolí, když jste se pro rozhodly pro sladkou budoucnost?

Hodně lidí se nám smálo, že není možné se na vesnici udržet s tímto typem podniku. Rodina nás podporovala, ale v hloubi duše z toho asi nadšená nebyla. Ale jen díky nim jsme teď tady a odpovídáme na Vaše otázky.

Má vaše rodina ještě vůbec chuť na sladké?

Samozřejmě. (smích)

A vy? Stále všechno ochutnáváte?

Bohužel ano. Myslím, že jsme trochu závisláci.

Jakou surovinu či kombinaci máte nejraději?

Hodně oblíbená je nyní mučenka. Dá se dát kamkoliv. Určitě také čokoláda a spojení obojího je pro mě požitek. Pro sestru je to kombinace čokolády, karamelu a banánu. 

Dá se o nějakém kousku říct, že je pro vás signifikantní? Pro mne jsou to třeba čokoládové šišky.

Momentálně jsou to ty šišky, které jsou podle nás exkluzivní. Nyní pracujeme na novém receptu a věřím, že bude ještě lepší.

Kdo k vám jezdí nejčastěji? Mladší zákazníci? Co ti starší, zvyklí na klasický větrník nebo laskonku?

Ano, jsou to převážně ti mladší. Rodiny s dětmi, jelikož v létě máme velký prostor, kde si děti mohou hrát a rodiče odpočívat a v zimě nabízíme zázemí dětského koutku. Starší generace k nám moc nezavítá, a když, tak hledají ty větrníky a laskonky. Většinou si ale vyberou z nabídky našich vysokých dortů. Větrníky, laskonky i věnečky v nabídce míváme, ale jen zřídka. Cenově se bohužel nedostaneme na cenu cukráren, které prodávají kus za 25,- Myslím si, že to ovšem za tuto cenu nemůžete vyrobit z kvalitních surovin. Vše si vyrábíme ručně. Používáme máslo, vejce, cukr, smetanu. Tyto suroviny nejsou levné a pracovní síla taktéž, a tím stoupají veškeré náklady.

Nechají vás zákazníci - třeba v případě dortů - tvořit, nebo spíš diktují? A do jaké míry se necháte, odmítly jste třeba nějakou úplnou bláznivinu udělat?

Je to hodně individuální. Většinou nechávají zdobení na nás. Pro nás není jednoduché, když jsme limitováni cenou. Potom musíme někde ubrat například zdobení, a výsledek není dle našich přestav. Pokud chce zákazník nahradit některou ze surovin levnější verzí, tak na to jsme nikdy nepřistoupily a nepřistoupíme. Vždy se snažíme o rozumný kompromis, aby se dobře a s radostí pracovalo nám, ale zákazník byl spokojený ve všech ohledech. Někdy musíme odmítnout pouze z důvodů kapacity.

Kde berete inspiraci, jezdíte po kurzech?

Ano, kurzy jsou velkou inspirací.

Jaké jsou trendy, třeba dorty-naháče teď zrovna frčí? Sledujete cukrařinu kolem, nebo máte nějakého guru?

Myslím, že velmi oblíbené jsou francouzské dezerty a také dezerty bez lepku či se sníženým obsahem cukru. Mezi dorty vedou naháče, to s vámi naprosto souhlasím. V Brně či Praze je spousta cukrářů, kteří nám jsou inspirací. Někdy ovšem stačí sáhnout po zaprášené kuchařce babičky, a tam najdete hotové poklady. Já tam například našla i dnes vyhlášené makarony. A ta kuchařka je už z první republiky. (úsměv)

Pokud vás něco trápí, co je to? Nedostatek lidí, vysoké ceny surovin… Tedy pokud vás vůbec něco trápí…

V tomto oboru je konkurence velká a člověk nesmí usnout na vavřínech. Je potřeba stále něco vymýšlet, vylepšovat. To je někdy náročné skloubit s rodinou, protože bychom mohly v práci i nocovat.

Máte velmi fresh komunikaci na sociálních sítích. Tu si koordinujete samy?

Děkujeme za všimnutí. To koordinuje Andrea, jelikož ji to rozhodně baví víc než mě.

Zajímavé je i místo, kde vaše café a bistro zákazníci najdou, kemp Alpa. Můžete v krátkosti popsat jeho historii? Vím, že nápis Alpa na budově byl už za první republiky.

Velmi ráda. Kemp vznikl záhy po revoluci, kdy se otevřelo Československo podnikatelům. Jelikož prarodiče vlastnili pozemky blízko Automotodromu, tak nebylo pochyb o tom, co zde vznikne. Kemp vznikl hlavně pro turisty, kteří mířili na Velkou cenu Brna. Služby a vybavení se postupně rozšiřovalo, až do dnešní podoby. Kemp tu tedy stále je a využívají ho především zahraniční turisti při cestě do Chorvatska či Maďarska k odpočinku po dlouhé cestě. Výhodou je dálnice, která nabízí přímý sjezd do Ostrovačic. A název Alpa vznikl díky reklamě, která byla spoustu let na štítu domu, kde táta vyrůstal. Jak ho nyní zakomponujeme do „Sisters“ názvu, je stále ve hvězdách.