Rychlá vzpomínka na důl Julius

12. dubna slav svátek Juliové, tedy i někdejší zastávecký důl. Malá vzpomínka na něj textem i fotkami.

Setkání zaměstnanců v roce 1962, tedy před zavřením dolu Julius. Foto: archiv Vlastivědného spolku Rosicko- Oslavanska

Slavný černouhelný důl rosicko-oslavanského revíru byl zaražen v roce 1870 a těžit se v něm začalo o sedm let později. Šachta se původně nazývala Nová, jméno Julius nesla od roku 1880 – podle prvního zastáveckého starosty a ředitele Rosické báňské společnosti Julia Rittlera. Roku 1902 dostala těžní věž někdejší signifikantní a krásnou železnou konstrukci (podobného typu zůstává na zbýšovském Simsonovi) a uhlí šlo nahoru rychleji díky pomoci druhého parního těžního stroje.

Mimo těžbu uhlí zde byly roku 1891 zavedeny provozy na výrobu černouhelných briket ve tvaru vejce, takzvané zastávecké bulky. Stejnojmenné (samozřejmě černé) mýdlo si můžete pořídit v Regionálním informačním centru Zastávka.

Zastávku dlouhá léta krosovala lanovka, od roku 1910 byla totiž "Juliuska" vzduchem propojena s babickou "Ferdinandkou". Od Babic šlo uhlí ke zpracování na uhelném prádle, kde bylo tříděno na kovářské uhlí a další druhy a také zpracováváno na brikety. Zpět z dolu Julius byla dopravována škvára, hlušina a kamení z prádla na odval – haldu u dolu Ferdinand. Na tu si nezapomeňte vyšlápnou, krásné výhledy skýtá! V roce 1911 pracovalo na dole Julius na 780 zaměstnanců. Těžní jáma dosáhla hloubky 795,2 m, ale uhlí se pomocí slepé jámy těžilo z hloubky až 1030 metrů.

Náražiště na 8. patře, červenec 1945

Druhá válka zastávecký důl zdecimovala, byl nejvíce poškozenou jámou v revíru Rosicko-Oslavanska. Znovu těžit se začalo v prosinci 1945, ale hned 19. 12. došlo k další tragédii, kdy požárem lehlo prádlo, třídírna i stanice lanovky. Místní, kteří nutně potřebovali práci, se vybičovali k heroickému výkonu, makali ve dne v noci, aby byl důl obnoven... Osud se důlnímu dílu stejně nevyhnul, na začátku 60. let se těžba soustředila do Zbýšova, Julius byl uzavřen a důlní pole bylo přiděleno k Antonínovi.

Do roku 1991 sloužil jako vtažná jáma a k odčerpávání užitkové a pitné vody. V roce 1992 byl zasypán. Slavnou jámu uzavřela železobetonová deska, těžní věž demontována. Jako poslední šel k zemi v poledne 28. ledna 2013 36m komín, který dlouho v areálu nad Zastávkou čněl. Dnes je to celé soukromý pozemek a schyluje se k jeho znovuoživení – nikoliv hornickému, ale obytnému. Na patku a betonový špunt někdejší Juliusky se dá dohlédnout z blízkého lesoparku. Určitě to udělejte. A nad kaplí sv. Jana Křtitele - mimo jiné bývalý cechhaus - jde cestička, kudy chodívali horníci do práce. Stále je zde most přes někdejší vlečku, zvláštní to tajemné místo...

Další fotografie na najdete na facebookovém profilu Mikroregionu Kahan.

Důl Julius na konci 19. století, ještě bez kovové konstrukce na těžní věži.