Rahnovi, rodina, která zasáhla do osudu mikroregionu

Jednu hrobku na rosickém hřbitově nelze přehlédnout. Leží v ní členové rodu Rahnů, který se významně zapsal do zdejší hornické historie. 22. ledna 1876 zemřel ve Vídni ve věku šedesáti let Antonín Rahn I., o čtyři dny později byl pochován v Rosicích.

Hrobka Rahnových na rosickém hřbitově. Foto: soukromý archiv

Právě za jeho vedení těžařské společnosti Láska Boží byly zaraženy zbýšovské doly Antonín (1846) a následně důl Jindřich I. „Jeho“ Antonín byl pak vůbec posledním, z něhož se v regionu dobývalo uhlí - právě odsud vyjel 18. února 1992 poslední narubaný vůz uhlí rosicko-oslavanského uhelného revíru.

Důl Antonín, výřez z pohlednice z roku 1903. Foto: soukromý archiv

Důl Antonín získal svou typickou těžní věž v roce 1937. Foto: soukromý archiv

Antonín Rahn I. byl také jedním z iniciátorů vybudování železniční dráhy z Brna do Zastávky, jedné z prvních v rakouském císařství, a železniční vlečky na doly.

Vložil mnoho peněz do vybudování zbýšovské školy a svým havířům vystavěl značnou část dělnických kolonií. Starostoval Rosicím, jedny dokumenty uvádějí, že v letech 1849 – 1853, Wikipedie píše, že až do roku 1861.

Od roku 1851 pak úřadoval v nově vystavěné radnici. A jeho žena Terezie v roce 1858 zakoupila do právě vybudované radniční věžičky hodiny. Přišly dámu na 700 zlatých. Tak to jen tak, až půjdete po rosickém náměstí a budou tlouct čtvrt, půl, třičtvrtě nebo celou.

Ani jeho pokračovatelé nezaháleli, syn Antonín Rahn II. vybudoval u dolu Jindřich novou třídírnu, poslal peníze na stavbu nového zbýšovského kostela, seděl ve zbýšovské obecní radě a místní jej také roku 1886 jmenovali čestným občanem. Zemřel v Rosicích, kde členové rodu bydleli (měli sídlo i v Brně a Vídni), dodnes po nich zůstává takzvaný Rahnův palác naproti zámku či kaple na hřbitově.

Rahnův palác v Rosicích, pohled od zámeckého parku. Foto: archiv města Rosice

Růst genealogického stromu Rahnů se zastavil v roce 1948, kdy bez potomků zemřel Jindřich Rahn II.