Kaple sv. Floriána a Panny Marie

Projděme se obcí, která se na první pohled zdá malá, ale ve skutečnosti skrývá nečekaně bohatý příběh. Po staletí měl Florián v Příbrami své pevné místo – nejen v kapličce na okraji obce, ale i v každé domácnosti. Jeho soška, lidově zvaná „floriánek“, chránila rodiny i jejich stavení před ohněm, pohromami a neštěstím. Často bývala umístěna nad vchodem do domu nebo do hospodářství. Byl to tichý ochránce, domácí bůžek, kterému se důvěřovalo.

Moderní kaple sv. Floriána: Dnešní kaple sv. Floriána, u které stojíte, je vyústěním dlouhého snažení místních. Už před druhou světovou válkou se objevovaly snahy nahradit původní malou zvonici důstojným svatostánkem. Pokusy po roce 1945 ani další iniciativa o více než dvacet let později však neuspěly. Až v roce 1992 byl položen základní kámen nové kaple a o sedm let později byla slavnostně otevřena.

Kaple je dílem architekta Aleše Fialy a získala ocenění v soutěži novodobých sakrálních staveb. Její podoba není náhodná – připomíná Noemovu archu, symbol ochrany a záchrany. Dřevěný strop evokuje podpalubí lodi, půdorys tvoří elipsa doplněná menšími „buňkami“ – zpovědnicí, předsíní a sakristií. V budoucnu má kapli doplnit věž se zvony, včetně malého zvonu z původní zvonice, znovu nalezeného v 90. letech.

Interiér kaple ukrývá unikátní výtvarná díla akademické sochařky Otilie Šuterové-Demelové ze Zlína – kříž se zvýrazněným srdcem Krista, plastiky sv. Floriána a Panny Marie i netradiční křížovou cestu z pálené hlíny. O adventu je zde vystaven malý betlém z cedrového dřeva, vyřezaný v Betlémě a darovaný místní kapli.

Sv. Florián, římský voják a mučedník z počátku 4. století, je patronem profesí spojených s ohněm – hasičů, kominíků, hutníků či pekařů. Podle legendy pomáhal pronásledovaným křesťanům a za svou víru zaplatil životem. Právě ochrana před ohněm a pohromami vysvětluje jeho výjimečné postavení v Příbrami, kde byly dřevěné stavby i hospodářství vždy vystaveny velkému riziku.

Kaple sv. Floriána tak není jen moderní stavbou. Je mostem mezi minulostí a současností – připomínkou víry, ochrany a sounáležitosti, které Příbram po staletí utvářely.

Francouzi v Příbrami: zima, strach a kříž na památku. Kolem Příbrami najdete desítky pamětních křížů a křížků. Nejstarší z nich stojí u návsi ve stínu vzrostlé lípy. Byl postaven po odchodu Napoleonovy armády v roce 1806 jako poděkování za konec utrpení, které obci přineslo francouzské vojsko.

Na podzim roku 1805, po vítězné bitvě u Ulmu, hnala Napoleonova vojska poraženou rakousko-ruskou armádu přes Rakousko směrem na Moravu. 20. listopadu obsadili Francouzi i Příbram. Pro místní obyvatele to znamenalo začátek několika měsíců strádání. Vojsko mělo nekompromisní požadavky – krmivo pro koně, jídlo pro vojáky, teplé oblečení, boty i nocleh. Vše muselo být vydáno okamžitě, jakýkoli odpor byl tvrdě trestán.

Zvláštní krutostí se vyznačovali dragouni ubytovaní přímo v Příbrami. Když přišly první mrazy, vojáci postupně ztopili veškeré dostupné dřevo. Nezůstalo jen u polínek – brali hospodářům dřevěné nářadí, rozebírali ploty a nakonec strhávali i došky ze střech, aby se zahřáli. Vesnice se ocitla na pokraji úplného vyčerpání.

Na konci listopadu se francouzská vojska stáhla k Brnu, kde 2. prosince 1805 zvítězila v bitvě u Slavkova. Radost místních však byla krátká. Francouzi se do Příbrami vrátili, tentokrát spolu s největší pohromou – skvrnitým tyfem. Nemoc se rychle šířila a vyžádala si řadu obětí nejen mezi vojáky, ale i mezi obyvateli obce.

Když Francouzi koncem ledna 1806 konečně odešli, postavili Příbramští na památku těchto událostí kamenný kříž. Nápis ve staré češtině říká prostě:
„Tento kříž byl postaven příbramskou obcí po odchodu Francouzů v roce 1806.“ Mezi řádky však čteme silnější sdělení – poděkování za přežití a konec utrpení.

Historie má ale zvláštní smysl pro ironii. Po porážce rakouských vojsk u Znojma se Napoleonova armáda vrátila do Příbrami znovu, o tři roky později. Tentokrát zde zůstala půl roku a chovala se znatelně mírněji. Kříž ponechala stát – a právě díky tomu se dochoval až do dnešních dnů jako tichý svědek jedné z nejtěžších kapitol místních dějin.

Kříž je výjimečný nejen nápisem, ale i kvalitním sochařským zpracováním, které prozrazuje autora – kamenického mistra Jakuba Majera z Nové Vsi u Oslavan.

Hluboké kořeny příbramské: Příbram byla po staletí výlučně zemědělskou obcí. Daně se zde odváděly v naturáliích – například v podobě kmínu, který se ve středověku běžně pěstoval. Výrazné změny přišly s objevením ložisek černého uhlí v rosicko-oslavanském revíru. Od počátku 19. století se do Příbrami stěhovali horníci a dělníci, kteří našli práci v sousední Zastávce a okolních dolech. Právě Zastávce musela Příbram z c. k. nařízení postoupit část svého území, aby mohlo vyrůst nové průmyslové městečko.

Sama Příbram se v době rozkvětu hornictví také výrazně rozšířila. Přesto dodnes zůstává místem klidu, lesů, starých cest, mlýnů a příběhů, které stojí za to objevovat.

Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!

Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky.

Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.

Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.

Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.

Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.

Užijte si Kahan!

Síť infopointů mohla vzniknout díky finanční podpoře Nadace ČEZ.