VÍTE, ŽE?
Na západním okraji Příbrami, na malém návrší nad domy, stojí škola, která se zrodila neobyčejně rychle. Roku 1893 se tu začalo stavět na jaře. Protože nepršelo celé léto, jak stojí v kronice, byla budova už v srpnu téměř hotová.
27. srpna byla slavnostně posvěcena a o pár týdnů později se do ní poprvé posadilo 173 dětí. Byla to škola pro šest obcí. Děti přicházely z Příbrami, Lukovan, Zakřan, Jakubova, Oujezda i Popovic. Cesty tehdy nebyly jednoduché - obec až do konce 19. století neměla pořádné silniční spojení a lidé chodili pěšky přes lesy. Přesto se tu každý den scházela velká školní rodina.
V roce 1917/18 tu bylo dokonce 256 žáků, nejvíc v historii.
Škola, která rostla s obcí a obec s ní: Kronika z roku 1927 popisuje, jak se Příbram rozrůstala: nové domy, nové rodiny, nové příběhy. A přestože po válce začal počet dětí klesat, škola zůstala středem života.
V roce 1941 k ní přibyla mateřská škola, která dodnes tvoří s budovou jeden živý celek.
V novodobé historii obec investovala do školy miliony korun, aby byla moderní, bezpečná a důstojná. „Po technické a materiální stránce… beru kondici naší školy jako velice dobrou,“ stojí v dokumentu z roku 2019. Je to škola, o kterou se obec stará jako o vlastní srdce.
Místo, kde se potkává minulost s dneškem: Dnešní škola je menší než dřív, ale o to osobnější. V pěti ročnících se učí sedmnáct dětí, v mateřince šestadvacet. A život tu nekončí zvoněním. Děti tvoří v kroužcích, hrají na flétnu, běhají po hřišti, vyrábějí draky, pečou svatomartinské rohlíčky, zpívají koledy v kapli a potkávají se s absolventy i sousedy při akcích, které spojují celou obec. Škola je tu zkrátka doma a domovem je i pro všechny, kdo do ní kdy chodili.
Příběh, který pokračuje: Když byla škola v roce 1893 otevřena, psala kronika: „Škola byla úředně přijata… a odevzdána svému účelu.“
Tím účelem bylo - a stále je - dávat dětem prostor růst, ptát se, tvořit a objevovat svět. A tak tu na návrší stojí už více než 130 let. Tichá svědkyně času, která se mění s dobou, ale nikdy nepřestává být místem, kde začínají nové příběhy.
Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!
Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky.
Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.
Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.
Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.
Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.
Užijte si Kahan!
Síť infopointů mohla vzniknout díky finanční podpoře Nadace ČEZ.
