VÍTE, ŽE?
Románský strážce obce: Kostel sv. Václava patří k nejstarším sakrálním stavbám v celém regionu. Románský kostel z 11. století je dominantou Lukovan a zároveň tichým svědkem jejich dlouhé historie. Už tehdy, kdy v okolí stávalo jen několik usedlostí, zdejší dobrá půda se obdělávala a nad krajinou se tyčil kamenný chrám.
Do kostela se vstupuje věží s cibulovitou střechou, v níž dnes visí tři zvony. Dva z nich, z roku 1969, jsou zasvěceny sv. Václavu a Panně Marii, třetí slouží jako umíráček. Vrchní patro věže zdobí typická románská okénka dělená na dvě části.
Interiér kostela ukrývá barokní kazatelnu z roku 1716. Oltář zdobí dřevěné zlacené sochy sv. Benedikta a Maura a malý olejový obraz sv. Václava. Za oltářem vystupuje socha Panny Marie s Ježíškem. Všechny tyto sochy pocházejí z oslavanského kláštera, který byl zrušen během josefínských reforem roku 1782.
Kolem kostela se dochovala kamenná zeď, která původně sloužila jako ochranná hradba. Pod stavbou byly objeveny zbytky podzemních chodeb, jež vedly do sousedního velkostatku zvaného „Purk“. Podle pověstí chodby spojovaly kostel také s dnes již zaniklou tvrzí.
Svatý Václav – patron země: Kostel je zasvěcen sv. Václavovi, českému knížeti, mučedníkovi a patronovi země. Václav byl známý svou křesťanskou výchovou, dobročinností a péčí o chudé. Jeho úzká spolupráce se západní církví však vyvolala odpor části tehdejší šlechty i jeho mladšího bratra Boleslava.
Osudný konflikt vyvrcholil roku 929, kdy byl Václav pozván do Boleslavi na svěcení kostela. Tam byl na Boleslavův popud 28. září zavražděn. Jeho ostatky byly převezeny do Prahy a uloženy v chrámu sv. Víta, který sám založil. Svatý Václav je patronem České republiky, vinařů a sládků a bývá zobrazován s korouhví, někdy s orlem a holí.
Lukovany – vesnice, která tu byla dřív než ostatní: Lukovany vybízejí k toulání. Ticho, klid a otevřená krajina jsou balzámem na duši, zvlášť o slunných víkendech. Přitom z historického hlediska nejde o zapadlou vesnici. Zatímco v okolních obcích ještě téměř nic nestálo, v Lukovanech už existoval kostel a obdělávala se půda.
První písemná zmínka o Lukovanech pochází z roku 1269, kdy se objevuje přívlastek bratrů Zdeslava a Arnošta z Lukovan. Pravděpodobně zde stávala i tvrz. Později se obec dostala do majetku pánů z Lipé na Moravském Krumlově a roku 1544 byla připojena k rosickému panství. Lukovany se mohou pochlubit také starou obecní pečetí s dvouocasým lvem.
Kulturní dům a dobrodinci Hirschovi: Pod kostelem stojí budova dnešního kulturního domu, který je už více než sto let centrem společenského života obce. Původně sloužil jako dům potravního spolku Svornost, jenž ve druhé polovině 19. století zajišťoval zásobování místních obyvatel.
Na budově je umístěna pamětní deska baronky Kláry Hirschové, která věnovala pozemek pro jeho výstavbu. Deska byla poprvé instalována v roce 1899, poté byla v 50. letech 20. století odstraněna a na dlouhá léta ztracena. Náhodně byla objevena až v roce 2006 v budově bývalého statku „Purk“, restaurována a znovu slavnostně odhalena.
Baronka Hirschová, manželka barona Maurice Hirsch-Gereutha, byla jednou z nejvýznamnějších filantropických osobností své doby. Spolu s manželem věnovala obrovské finanční prostředky na pomoc chudým, nemocným a perzekvovaným, zejména židovským komunitám v Evropě i zámoří. Jejich dobročinnost měla doslova světový dosah.
Dnes se v kulturním domě konají nejdůležitější obecní události – Ostatková zábava, Svatováclavské hody i další setkání, která udržují místní tradice při životě.
Krajina pro toulání: Lukovany jsou ideálním výchozím bodem pro klidné procházky i delší výlety. Směrem od Zakřan stojí za zastávku místní rybník, kde se často rybaří. Nad mateřskou školkou se můžete napojit na cyklostezku směrem ke Ketkovicím – cestu, kterou si oblíbili tuláci okouzlení údolím Oslávky a krajinou pod zříceninou hradu Levnov, zvaného Ketkovák.
Ale i lesy hned za obcí stojí za to. Na podzim se tu chodí na hříbky, v létě na ostružiny, kterých jsou v okolí celé lány.
Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!
Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky.
Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.
Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.
Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.
Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.
Užijte si Kahan!
Síť infopointů mohla vzniknout díky finanční podpoře Nadace ČEZ.
