VÍTE, ŽE?
Bylo oč se obávat, zdejší havíři zažívali děsivou dřinu v chodbách s obrovským sklonem, což znamenalo jednou rukou se přidržovat a druhou kopat. Ani podloží zde nebylo stabilní a závaly hrozily stále.
Chlapi zde byli silní a odhodlaní, stejně jako jejich drahé polovičky – co jim taky zbývalo. Nebylo nijak výjimečné, že s táty na šachtu chodili už čtrnáctiletí kluci, to si dnes nelze ani představit. V takto útlém věku zažili první cvičné rubání už na hornickém učilišti, které bylo v Zastávce, až na přelomu 50. a 60. let se uzákonilo, že do dolů mohou až po 15. roku.
Matky a manželky vůbec netušily, co se dole děje a když chlapi vyfárali později, než měli, vedení dolů hned mělo na krku mnoho vyděšených žen. A tak se jednou za čas odehrálo takzvané „sfárání manželek“ – která se odvážila, sjela na exkurzi dolů a odpovědní pracovníci jim ukázaly bezpečné části šachet. Že existují i ty méně bezpečné, o tom se vůbec nemluvilo a už vůbec neukazovalo.
Havíři svůj těžký život překonávali mimo jiné humorem, tu jemným, tu drsným a hlavně naschvály. Takže třeba některé z part kolegové neřekli, že za jejich fárání sjedou dolů vybrané manželky. Těm se pak naskytl opravdu vtipný obrázek – skupina umouněných chlapů, kterým v té tmě svítily jen oči, zuby a holé zadky. Ve zdejších dolech bylo totiž takové vedro, že navzdory všem bezpečnostním opatřením rubali často jen v holínkách, aby to horko zvládli.
Jestli tyhle historky vykládali svým drahým polovičkám tady v sadu, se můžeme jen dohadovat. Víme jen o vroucích vyznáních lásky a následném kolíbání svých potomků na klíně.
Vítejte v Kahanu, bavte se a poznávejte!
Mikroregion Kahan vznikl na přelomu tisíciletí jako svazek obcí v oblasti, kterou určuje už název – dolovalo se zde černé uhlí. Hornická činnost na více než 200 let výrazně ovlivnila život i složení zdejších obyvatel, zásadně změnila krajinu i tvář energetiky.
Havíři zde do ve velmi těžkých podmínkách pracovali téměř kilometr a půl pod zemí do roku 1992, kdy byla těžba zastavena - ekonomicky se se nevyplatila a vládu v energetice začalo přebírat jádro. Blízká Jaderná elektrárna Dukovany je toho důkazem. Rosicko-oslavanský uhelný revír patřil sice k nejmenším v České republice, zato černé uhlí bylo nejkvalitnější.
Slávu hornictví už dnes připomínají jen dvě věže – secesní krasavec Simson ve Zbýšově a majestátní Kukla v Oslavanech. Můžete si vylézt na haldy v Babicích a Zbýšově, dnes byste těžko uvěřili, že ještě v 90. letech 20. století to byly dva umouněné kopce. Dodnes stojí budova zastáveckého dolu Herring, růžově omítnutý nájemní dům vyčnívá do krajiny. Průmyslové areály se všemi jejich činnostmi jsou pryč, ale co se zde dělo během těch více než 200 let, vám rádi povykládají bývalí havíři s hornických muzeích v Simsonovi a na oslavanském zámku. Samostatnou kapitolou je zábavní park s havířskou tematikou Permonium kolem těžní věže Kukla. Mnoho dalších informací najdete v hornické části webu Sfárej a videa o jednotlivých dolech jsou nachystána v sekci Videa.
Obce Kahanu tu však byly dávno před objevením černého uhlí a jejich bohatou historii obcí můžete objevovat prostřednictvím řady kostelů, kaplí a křížů, připomínajících události radostné i tragické.
Pro milovníky sportu jsou tu krásné cyklostezky, koupaliště a rybníky, řada turistických tras a historická perla – Zámek Rosice. Pro ty, co se rádi baví, zase mnoho vyhlášených akcí – babický Gulášfest, Hornické slavnosti ve Zbýšově a Zastávce, rosické Česnekovky, říčanský Rakfest, hodové slavnosti v mnoha obcích.
Užijte si Kahan!
Síť infopointů mohla vzniknout díky finanční podpoře Nadace ČEZ.
